Menu

Bohoslužby


Ke zrušené bohoslužbě 5. dubna 2020 AD

Tradice květné neděle

Poslední, 6. neděle postního období je zároveň prvním svátečním dnem Velkého týdne, zvaného také „smrtelný“ nebo „pašijový“. V něm se při bohoslužbách poprvé čtou nebo zpívají pašije: části evangelií popisujících utrpení Ježíše Krista. Obřad svěcení ratolestí spojený s procesím kolem kostela slouží jako upomínka na slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Procesí křesťanů v Jeruzalémě s palmovými a olivovými ratolestmi je zaznamenáno už na počátku 5. stol. Prvotní církev přijala palmu jako znamení života, naděje a vítězství. Kvetoucí jíva byla už ve středověku ve střední Evropě náhradou za tuto palmu a tvoří základ svazků Květné neděle. Vedle jednoduchých kytic z jívových větví byly v jižních Čechách, na Horácku a ve Slezsku vytvářeny spletené svazky zvané „košťata“, „berani“, „palmy“. K jívovým prutům se přidávaly další, kterým lidová tradice připisovala zvláštní sílu pro růst obilí nebo jako ochranu před krupobitím a škůdci. Kytice se připevnily na vysokou hůl a doplňovaly se papírovými ozdobami a barevnými pentlemi. Výška a vzhled se stávaly soutěžní a reprezentativní záležitostí. Palma je pýchou hochů té obce, z které byla palma nejvyšší, dosahující stropu presbytáře kostelního. Kytice dávali dohromady často chlapci, kteří je nosili do kostela a při svěcení kytice zdvihali a třásli jimi. Svazek se rozebíral obyčejně na konci pašijového týdne na Velký pátek. Ochranná síla narašené a posvěcené větve se rozšířila na člověka, dům, dobytek, sad i pole. Lidé zastrkávali „kočičky“ doma za svaté obrazy a kříže, za trámy, dávali je na střechu, do stájí a hospodářských budov. Za bouřky je okuřovali nad hořící hromničkou. Dávali je k včelím úlům a házeli do studny, aby voda byla zdravá. Kažký druh proutku měl svou účinnost. Do pšenice se dávala střemcha, do žita líska, do hrachu doubek. Za okno hloh, aby neuhodilo, jasan do sklepa, zbytek za trám na půdu.

Některé ratolesti se použily ke šlehání lidí a dobytka a to už na Květnou neděli. Od středověku sílily divadelně dramatické prvky v církevním procesí Květné neděle. V Německu táhli v průvodu dřevěného osla na kolečkách, na kterém seděla figura Spasitele. V Praze dokládají tento zvyk církevní prameny do 14. a 15.stol. Tradice procesí s Kristem na oslu o Květné neděli je doložena v Bavorsku, Rakousku, Itálii, Francii, Belgii a Holandsku. V některých místech Bavorska a Tyrolska přetrvala do 20. stol.

Kázání: Květná neděle Dominica Palmarum

Květnou pašijovou nedělí Palmarum začínají obřady Svatého týdne. Obraz této neděle je obraz krále na oslu, který je výmluvnější než mnoho slov. Nepřijíždí vojevůdce, nepřijíždí revolucionář, nepřijíždí dobrodruh, který vsadil na působivou režii. Na velikonoční svátky do města míří velmož, kterému královský titul přísluší. Král jiný než panovníci, kteří se pokoušejí vládnout našemu světu. Přijíždí král předpovězený prorokem Zachariášem: „Král spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu.“ Slova tohoto proroctví byla v běžném povědomí Ježíšových současníků. Volají, aby panovníkovi vzdali čest: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ Tak činíme i my. Slavíme Pána vším, co máme – otevřeným srdcem, písněmi, modlitbou i květinami. Hosanna navýsostech! Král vjíždí do Jeruzaléma, cíli své cesty. Naplňuje se čas a nikdo neví, jak rychlý spád události budou mít.

Dvakrát je v textu připomenuta Olivová hora, pod kterou učedníci „radostně a hlasitě“ chválí Boha. Evangelista Lukáš to zřejmě dělá záměrně: svou zprávu má podloženou SZ proroctvím Zachariášovým. V něm se píše o „dni Hospodinově“, ve kterém zjeví svoji moc všem národům. Vysvobodí Izrael a bude soudit svůj lid i své protivníky. „Hospodin vytáhne a bude bojovat proti oněm pronárodům, jako bojoval kdysi v den bitvy. V onen den stanou jeho nohy na hoře Olivové, ležící na východ od Jeruzaléma.“ Ježíš do boje netáhne, v zápase, který ho čeká, nebude rány rozdávat (s vyjímkou penězoměnců), ale přijímat. „Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!“

Zástup jásajících provolává stejné pozdravy jako andělé ve vánočním evangeliu. Tehdy chválilo Hospodina „rytířstvo nebeské“ při vjezdu Syna Božího do města, tak činí „lid země“. Vánoční zaslíbení vrcholí ve zmrtvýchvstání Velikonočního pondělí.


Písně pro čas izolace

Pána Krista následovat

Pána Krista následovat, tíhu svého kříže nést, tvou, ó Bože, vůli konat, nový život chceme vést. Skláníme se pod tvou rukou v pokoře a lítosti, srdce naše sotva tlukou v posvátné tvé blízkosti. Tvá je, Pane, moc a sláva, nám pak patří služba jen, co nám tvoje láska dává, vracet chceme každý den! Lásku láskou opláceti tobě, Pane Ježíši, nemůžeme bez oběti těm, kdo jsou ti nejbližší. Odstrčené, hříšné, bídné milovati učíš nás, pro každého slovo vlídné mít a pomoc v každý čas. Kříž tvůj nám to připomíná, který vztyčen pro nás byl, nemůže být cesta jiná pro ty, jež jsi vykoupil. Zápas těžký bližní vede s hříchem, smrtí, žalostí, potlačit vždy nedovede srdce svého slabosti. Milosrdní buďme k němu, připraveni odpouštět, k Spasiteli hleďme svému, který s Bohem smířil svět.

Jeden Pán, jedna víra

Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás, tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas: Otče, ať jsou jedno jak ty ve mně, ať jsou světlem světa, solí země. Pomáhej, Duchu lásky, odpouštět a jít vstříc, pomáhej Duchu pravdy, poznávat stále víc, že je Kristus jeden, nerozdělen, že je hlavou církve a my tělem. Církev tvá ať se stane domovem lidem všem, místem, kde jsme si blízcí v Ježíši, bratru svém, kde se svátek lásky stále světí, kde se sdílí všechny Boží děti.

Až potud nám pomáhal

Až potud nám pomáhal Hospodin z milosti, proto k budoucnosti dál hleďme s důvěrností! Boží pomoc přichází nám vždy v pravé době, v ní pak duše nachází novou sílu v mdlobě. Posud není zkrácena ruka Hospodina. Když on z lásky k spasení dal nám svého Syna, kterak s ním by neměl nám, čeho třeba, dáti, k nám jak Otec laskavý k dítkám svým se znáti? Pomáhal a pomůže Pán Bůh nám i dále, proto v něho skládejme naděje své stále! Ví on, čeho potřebí, dřív, než poprosíme, a že rád nám pomáhá, z jeho slova víme. Nám se ovšem časem zdá, Pán že obmeškává, právě snad když milostně na lokty nás brává, chtě nás nazpět donésti k ovcím stáda svého, odkud nás byl vylákal úskok škůdce zlého. Hospodin, jenž s námi byl, vždycky s námi bude, rámě jeho otcovské ochrání nás všude. On nás cestou života provází a sílí, nakonec i přivede k blaženému cíli.

Dej mi, Pane, bdělé srdce

Dej mi, Pane, bdělé srdce, ať se ti dnes nevzdálím nerozvážným smýšlením. Dej mi srdce ušlechtilé, jež by žádný špatný cit nedokázal ponížit. Dej mi, Pane, pevné srdce, které nikdy nezlomí nesnáze či pohromy. Dej mi srdce nezávislé, svobodné a odvážné povznesené nad vášně. Dej mi rozum, jenž tě hledá, moudrost, která nalezne život podle vůle tvé. Dej mi pravou, pevnou víru, lásku, v níž se přetvořím a stanu se zcela tvým.

Dej nám moudrost, odvahu

Dej nám moudrost, odvahu pro dny obav, pro dny strastí, s tebou jít i přes propasti, dej nám moudrost, odvahu. Dej nám moudrost, odvahu pro pravdu se všeho zříci, pamatovat na trpící, dej nám moudrost, odvahu. Dej nám moudrost, odvahu pro čas vezdejšího žití, ať v něm naše láska svítí, dej nám moudrost, odvahu. Dej nám moudrost, odvahu pro ty mnohé kroky malé, Pane, zůstaň s námi stále, dej nám moudrost, odvahu.


Kázání ke zrušené bohoslužbě 29. března 2020 AD


Pátá neděle postní

Jméno této neděle Judica vychází z žalmu 43: Dopomoz mi, Bože k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem, před člověkem záludným a podlým! Tys přece moje záštita, Bože.
(lat. judico znamená soudit, cenit, vážit)

Od středověku začínal 5. nedělí „tempus passionis“, doba umučení. Kříže a obrazy v kostelech zahalovány fialovou látkou.

Nad textem Izaiášova proroctví rozvažujeme o tom, jestli Hospodin skutečně zlo tvoří a působí: Toto praví Hospodin o svém pomazaném, o Kýrovi: „Já jsem ho uchopil za pravici, pošlapu před ním pronárody, rozvážu opasky na bedrech králů, zotevírám před ním vrata, brány už nebudou zavírány. Já půjdu před tebou, vyrovnám nerovnosti, rozrazím bronzová vrata, železné závory zlomím. Tobě dám poklady v temnotě skryté i sklady nejtajnější a poznáš, že já jsem Hospodin, který tě volá jménem, Bůh Izraele. K vůli svému služebníku Jákobovi, kvůli Izraeli, vyvolenci svému, jsem tě zavolal tvým jménem: dal jsem ti čestné jméno, ač jsi mě neznal. Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mě žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci“.

Máme sklon pořád Boha posuzovat a odsuzovat: jak to mohl dopustit, kde je Boží spravedlnost. Buď je všemohoucí a pak je také krutý a nespravedlivý. Nebo není všemohoucí a pak nám ke spravedlnosti nepomůže. Jak by také mohl, když u Izaiáše čteme: „Hospodin tvoří zlo“.

Proč to Izaiáš napsal? Musíme znát souvislosti: bylo to Izraelcům sděleno v době babylonského zajetí. Přemožitelé triumfovali: nebyl poražen jen Izrael, byl poražen jeho Bůh. Byl zničen jeho dům.

Touha bydlet v Hospodinově domě, vracet se do něho, nebo „stát před prahem domu svého Boha“ (žalm 84.11) prolíná celým SZ. Dům Boží, dům Hospodinův, dům modlitby, dům svatosti, dům svatyně svatých.

Protiklad mezi Boží všemohoucností a lidskou nemohoucností je základem židovské architektury: domu vlastního i domu Hospodinova. V zajetí neměli jedno ani druhé. Důsledkem byla beznaděj. Hospodin ale ústy proroka sděluje: pád Jeruzaléma a zlé, co přišlo a přichází na Boží lid, není dokladem Stvořitelovy slabosti, nebo dokonce neexistence. Naopak – zlé věci jsou jeho soud. To, co přišlo, není důkaz toho, že se události vymkly Bohu z rukou. Pro úplnost je potřeba vrátit se na počátek 45. kap. Iz. proroctví: slova určená perskému králi Kýrovi, který v roce 539 př. Kr. dobyl Babylon a tak nad ním vykonal Boží soud. Hospodin ho totiž k tomu pomazal, aby zjednal právo utlačeným. Kýrovo tažení bylo triumfální – sám Babylon před ním otevřel brány. Důvody nebyly jen strategické, ale i náboženské. Kýros byl vyznavačem proroka Zarathuštry a boha Ahura Mazdy. Zarathuštra pojímal všechno dění jako zápas dobra se zlem. Každý člověk i vladař se má zasazovat o pravdu a spravedlnost a tak pomáhat dobrému Ahura Mazdovi. Proto byl Kýros mnohem spravedlivější než vládci babylonští. Zasadil se o práva zajatých Izraelců, propustil je a zasloužil si tak titul Pomazaný. Hospodin říká: „Dal jsem ti čestné jméno ač jsi mne neznal“ (Iz. 45.5)

Tak i my : neznáme celou pravdu „nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář“ (1. Kor. 13.12).

Poznání Boha je důležité: když schází, každý zápas o pravdu končí v nových křivdách. Jak tedy poznání Boha rozšířit? K tomu je boží lid Izrael, který vydává svědectví. Mnohé národy starověku věřily v dobré a zlé bohy. Ve staroperském náboženství to byl dobrý Ahura Mazda a zlý Angra Mainu. Má to ale úskalí. Když je zlo samostatný princip – má svého boha, proč ho neuctívat konáním zla!? Izaiášovo svědectví dokládá, že Hospodin koná obojí: „Vytváří světlo a tvoří tmu, působí pokoj a tvoří zlo“. Když se oddělí světlo od chaosu, vzniká tma. Když Hospodin působí pokoj, ukazuje se, kde jeho pokoj ještě není. Bůh dopouští zlo a může si to dovolit, protože má sílu a moc obrátit je k dobrému. To dosvědčují události Velikonoc. Smrt jediného nevinného v celých dějinách, Bůh, který to dopustil, obrátil k dobrému. Kristova smrt k našemu spasení, Kristovo vzkříšení k našemu věčnému životu.

Amen.



Kázání ke zrušené bohoslužbě 22. března 2020 AD


Čtvrtá neděle postní


Dnešní neděle má název Laetare : z lat. Laetitia – radost, veselost. Prorok Izaiáš vyzývá : „Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní“.

Samotný název je ale odvozen z žalmu 122 „Zaradoval jsem se, když mi řekli, půjdeme do domu Hospodinova“.

Můžeme to chápat jako narážku na Ježíšovu cestu do Jeruzaléma.

Tradiční evangelní text pro tuto neděli bývá Jan 6, 1 – 14 Nasycení pěti tisíců. Spása se stává chlebem mezi lidmi a lidé se stávají spásou jeden druhému. V čase předvelikonočního půstu je velký piknik na louce příjemným setkáním. Má zvěstný charakter. Ježíš je tím chlebem života.

V zamyšlení nad textem Janova ev. 6. kap. můžeme najít podobnost společných setkávání: Svatba v Káně Galilejské, Nasycení pěti tisíců, Poslední večeře, Zjevení v Galileji Jan 21, Večeře v Emauzích, vrcholící v 19. kap. Apokalypsy pozváním ke Svatbě Beránkově.

Svatbou to začalo a svatbou to končí...

I v naší tradici je tato neděle svatbou poznamenána: Družebná neděle byla příležitostí k námluvám. Poslední lhůta k ucházení se o nevěstu pro toho, kdo chtěl být oddán hned po Velikonocích. Této neděli, tři týdny před Velkými svátky Lutheráni říkali : „Malé Velikonoce“, radostné evangelium o společném jídle uprostřed postního období. Můžeme tušit souvislost s Domem chleba – Bét léchém – Betlém. Místo narození Mesiáše, místo, ve kterém se vtělil jako mana lidí všech věků. Každý kostel je Betlém, ne jenom Betlémská kaple, každý kostel je „domem lámání chleba“.

Tak se boží spasení viditelně realizuje. Spása je chlebem lidí účastných na Večeři Páně.

Všechny pak nasytil 5 chleby a 2 rybami. Událost označovaná jako pokrm díkůvzdání.

„Vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům“. Dvanáct košů naplněných zbytkem nalámaných chlebů nás chce upozornit, že přijde chvíle Letnic, kdy Duch svatý pověří učedníky posláním apoštolů: úkolem evangelizace světa. Tehdy bude dvanáct košů chlebů obrazně stačit pro všechny národy.

Ať už košů bylo sedm jak čteme u Matouše a Marka, nebo dvanáct jako u Jana, smysl poselství je stejný – 7 vyjadřuje dokonalost, moudrost a 12 totéž. Království Boží se přiblížilo, je zpřítomněno společným jídlem ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého,
Amen.


Pravidelné bohoslužby se konají v kostele Jana Křtitele Na Prádle vždy v něděli v 10:00 hod.

Bohoslužba

Úřední hodiny: čtvrtek 13:00 - 17:30 hod.

 

Další pravidelné bohoslužby se konají:

 

Kostel CČSH, Na Václavce, Praha 5 - Smíchov v sobotu v 15:00 hod.

Kostel CČSH - Smíchov

Úřední hodiny: pondělí, středa, pátek, sobota 15:00 - 17:00 hod.

UPOZORNĚNÍ: V kolumbáriu je volných 10 schránek - cena za rok je 360,- Kč

 

Studio Oáza, Říční ul., Praha 1 - Čtvrteční promluvy od 14:30 do 15:45 hod.

 Studio Oáza

Všichni jste srdečně zváni!

Liturgie CČSH

Aktuálně

Mikuláš 2016

Z Písma

Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění.
(Žalm 111:1)

Vyhledávání