Zdroj: http://huskampa.cz/duchovni/o-milosti  •  Vydáno: 8.11.2020 11:51  •  Autor: Na Prádle

O milosti

Boží milost je od Boha neoddělitelná. Je to osobní vztah, který Hospodin vytváří mezi sebou a lidmi. Člověku, který se prohřešil, Bůh odpouští a omilostněný hříšník může „znovu žít.“ Svobodný od viny nemusí provinění napravovat a Boží milost si tak zasloužit.

Institut milosti i abolice ve světském právu jsou u nás často kritizovány. Ateistická společnost ví jen málo o milosti Boží, ze které ta světská milost vychází. Žijeme v nemilosrdné společnosti.

Korintští křesťané v době apoštola Pavla mluvili o Bohu, Kristu i Duchu svatém a snažili se posluchače přimět k rozlišování dobrého a špatného. Nabádali tak své bratry a sestry ke způsobu života, který nepotřebuje Kristovu milost. Vedli věřící k soustředění na sebe: „Musíte zůstat čistí, zdraví a úspěšní... Musíte dbát na to, aby nevznikl důvod k vašemu pomlouvání. Pracujte na sobě, varujte se konfliktů, které ubírají energii, snažte se být bez poskvrny. Zušlechťujte mysl, tělo i víru. Touto pílí získáte království Boží do vlastnictví.“ Apoštol Pavel nemohl tento způsob myšlení přijmout: „K čemu je vám Kristus, k čemu jeho kříž, vzkříšení a zaslíbení.“ Napomíná Korintské, aby milost Boží nepřijímali nadarmo, protože to znamená, že Kristova oběť nebyla nutná.

„A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou zkrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil toto smíření zvěstovat.“

Křesťanství se od počátku dělí na ty, kteří žijí z milosti a ty, kteří žijí z vlastních sil a dodržováním příkazů, což je proces stálého obhajování se a stálého vysvětlování. Z takového postoje pak vznikají nedorozumění a spory. Spasení skrze mé správné skutky... A kdo ví, že jsou to správné skutky? Spasení a záchrana, to je přeci Boží práce, ne naše. Milost je Boží atribut. Náš úkol je o této milosti svědčit a ne ostatní třídit, prověřovat a soudit.

„On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, nýbrž ze svého slitování,“ čteme v listu Titovi 3.5. Každá milost je už ze své podstaty zadarmo získaná. Gratis, čili zadarmo... Zároveň ale nesmírně drahá. Drahá pro krev Kristovu, kterou byla vykoupena.

Přísloví 3,3–6: Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských. Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.

Amen.