Menu

Kategorie: Významná výročí

Bitva na Vítkově

14. 7. 1420 Němci Míšeňští a též Uhři, v hojném počtu, vyjeli na pražskou horu Vítkov, aby dobyli dřevěné sruby postavené Žižkou a husity jinými.

Obránci, dvě ženy s jednou dívkou a 26 mužů na srubech, a též další uvnitř, dnes neprávem zapomenutí, kteří střely či nové zbraně za rozbité podávali, o vodu se starali a zraněné též ošetřovali, však neprchli a necouvli.
Nepřátelé museli nejprve koňmo tři příkopy překonati a pak zídku přelézti, a tak husité do nich stříleli. Mrtví rytíři a koně pak překážky dalším jezdcům v cestě dělali. A když věrným Čechům došly šípy, udatně kamením, sudlicemi a cepy se bránili.
I Žižka přišed tam a byl by zabit, kdyby ho bratři a sestry nevyrvali z rukou nepřátel. A když se již celé město strachovalo, že bitva bude ztracena, tu vyšel z něj kněz se svátostí těla Kristova a za ním 50 střelců a mnozí muži s cepy. A ti všichni pokřik spustili. "Hrrr na ně!" volali.
Nepřátelé uviděvše svátost a uslyševše ten silný křik lidu, z toho útoku zachváceni náramným strachem. Nemohouce se udržeti, dali se na útěk. Mnozí se zřítili z vysoké skály a zlámali si vaz, přemnozí byli od pronásledovatelů pobiti, jiní zraněni a zajati.
Bitva tak husity slavně vyhrána. Žižka mysliv, že křižáci znovu přijdou, nechal 15. 7. kopati více příkopů širších a hlubších, zídku v zeď změniti a další sruby stavěti. Nepřátelé však již se na Vítkov nevrátili a po týdnech dvou okolí Prahy opustili.

print Formát pro tisk

Aktuálně

Mikuláš 2015

Z Písma

Chválu vzdávám Hospodinu celým srdcem, v kruhu přímých, v shromáždění.
(Žalm 111:1)

Vyhledávání